| Po dosažení nezávislosti se v Alžírsku vytvořilo mimořádně
příznivé prostředí pro uměleckou tvorbu. Po
letech strádání, kdy se prvními oběťmi teroristického
násilí stali intelektuálové a umělci, zažívá dnes alžírská
kultura, ať už je to literatura, poezie, hudba či výtvarné
umění, opravdové znovuzrození… Je nesporně zrcadlem
alžírské duše i spolehlivým svědkem minulosti. |
|
| Literatura: |
| Alžírsko
je dnes jako nikdy dříve otevřeno kulturní tvorbě.
Některá literární nebo filmová díla mají světový
ohlas. |
|
| Navzdory
teroristickému násilí spáchanému na intelektuálech a umělcích
se uvolnění politického života a svoboda slova promítají
v obnově literární tvorby. |
|
| Nová
generace básníků a spisovatelů se prosazuje v nejrůznějších
žánrech, počínaje verši přes novely a romány až k
vědeckofantastickým povídkám a policejním románům.
Je pro ně charakteristické, že tvoří v různých
jazycích (arabština, berberština, místní dialekty, francouzština). |
|
| Tato nová literatura, která vznikla na pozadí krvavých událostí,
jimiž prošla alžírská společnost, je odlišná od děl
starších autorů, jejichž hlavní starostí bylo potvrzení
národní alžírské entity a popis každodenního života, jenž
se vzpíral obvyklým exotickým klišé (Mulúd Feraún, Mohamed
Dib, Mulúd Mameri, Kateb Yacine a Asia Džabbar). Přesto
jedno monumentální dílo hluboce poznamenalo literární svět
v 50. letech. Je jím román "Nedžma" (Hvězda)
Kateba Yacina, který vyšel v roce 1956 a který znamenal přihlášení
se k historickým a sociologickým kořenům zděděným
po předcích… |
|
| Bezprostředně
po dosažení nezávislosti se na literární scéně objevují
noví autoři, kteří přinášejí nový pohled na
literaturu. Ve svých dílech se zabývají společenskými
problémy a vehementně vystupují proti náboženským a sociálním
tabu (Tahar Ouettar, Rašíd Budžedra, Abdelhamid Benhaduga, Rašíd
Mimuni, Tahar Džaut, Jamina Mešarka, Leila Sebbar…). |
|
| Začátkem
osmdesátých let pak díky vzniku soukromých nakladatelství
nastupuje mohutná vlna spisovatelů a básníků, kteří
přinášejí nový vítr do arabsky psané alžírské
literatury (Wasini Láredž, Amin Zaui, Džillali Chellas, Zineb Láuedž,
Rabia Džalti…). |
|
| V
devadesátých letech poznamenaných teroristickým násilím
vznikla celá řada vzrušujících děl. Mnozí autoři
starší i mladší generace si berou slovo a popisují křehkost
života vystaveného každodennímu ohrožení (Asia Džabbar, Rašíd
Budžedra, Bualem Sansal, Arezki Mellal, Jasmína Chadra…). |
|
| Mladá
spisovatelka Ahlam Mostaghanemi způsobuje v roce 1990
revoluci v moderní arabské literatuře svým provokativně
realistickým románem (Paměť těla), jenž
prolamuje zakořeněná tabu tradiční společnosti
v arabském světě. |
|
| Alžírské
písemnictví dnes prochází zásadní změnou s příchodem
mladých talentů, kteří obohacují alžírskou
literaturu o individualistický přístup k lidskému osudu
(Habib Ajjub, H’mida Ajjaši, Sofian Hadžadž, Mustafa Benfodil…). |
|
| Malířství: |
| Alžírsko
bylo vždy nevyčerpatelným zdrojem inspirace malířů
přicházejících z celého světa, kteří se pokoušeli
zvěčnit "nesmírnou pestrost krajiny a její atmosféry". |
|
| Celé
generace alžírských malířů usilovaly o vytvoření
specificky alžírské malby vyjadřující nový pohled… |
|
| Miniatura a
kaligrafie: |
| Iluminace a miniatury se rozvinuly zvláště díky Racimově
škole... Mohamed Racim chtěl svými miniaturami oživit věhlasnou
minulost islámské civilizace a zároveň přispět k
záchraně původních alžírských hodnot. V téže
linii pak i Mohamed Temam a Mohamed Ranem zobrazovali ve svých
miniaturách výjevy z dějin země, zvyky a obyčeje
předků, život rodného kraje… |
|
| Současné
malířství: |
| Ve
stopách malířů orientálních obrazů tvořili
alžírští malíři své portréty a krajiny po vzoru
Nasereddina Etienna Dineta, Hemše a Azuaua Mameriho. |
|
| Autoři
nových uměleckých směrů opustili klasickou
figurativní malbu a pustili se cestou hledání nových výrazů
pro novou realitu své země, jejího boje a jejích tužeb.
Svým stylem a vynalézavou malířskou technikou se prosadili
zejména M’Hamed Isiachem et Bašir Yelles. |
|
| Abstraktní umění: |
| U
zrodu abstraktního malířského hnutí stáli malíři
jako Chedda a Benanteur, kteří své umělecké představy
spojovali se symbolickými znaky inspirovanými tradičním uměním
a tetováním a kteří tak dosáhli mimořádné
originality svých děl. |
|
| Jiný
směr představovalo naivní malířství, které se v
dílech autorů jako Baya, Benabura, Zmirli či Samson
vyznačuje nebývalou svěžestí a prostotou… |
|
| Poslední
desetiletí charakterizuje nástup nové umělecké generace,
jež malířskou tvorbu obohacuje o nové materiály a dává
vzniknout umění opírajícímu se o moderní technologie
(Amar Buras, Sid-Ahmed Šaban, Meriem Ait El Hara). |
|
| Hudba: |
| Alžírsko
jako tradičně pohostinná země a křižovatka
mnoha kultur je zároveň zemí s bohatým hudebním dědictvím.
Jeho neobyčejně rozmanitá a různorodá hudba je výrazem
kulturní identity utvářené po staletí jeho dějin. |
|
|
|
| 1 |
Andaluská
hudba |
|
|
| Klasická
alžírská hudba zvaná též andaluská vděčí za svůj
vznik tisícovkám andaluských uprchlíků, kteří se do
země uchýlili před křesťanským pronásledováním
od 11. do 16. století. Jejich hudba se ujala v pobřežních
městech, kde se dále rozvíjela… Svědčí o velké
technické dovednosti a vyznačuje se třemi styly: |
|
Tlemcenská škola (Ghernati) |
|
|
Alžírská škola
(Sanaa) |
|
|
Konstantinská škola
(Maluf) |
|
|
| Mistry
tohoto umění jsou: El Hadž M’hamed Tahar Fergani, El Hadž
Mohamed El Ghaffur, El Hadž Sid Ahmed Serri a zesnulý Abdelhamid
Fachardži… |
|
| Skladby
členěné do dvanácti svit se hrají hlavně na
loutnu, citeru a rákosovou flétnu. Rytmus obstarávají bubínky
a "tar" (kruhový buben s malými činely). Původní
instrumentace je v modernějším pojetí obohacena o violu,
mandolínu a piano. |
|
| Vliv
alžírské klasické hudby je znát na městské hudební
produkci v podobě od ní odvozených žánrů a rytmů.
Vznikla řada orchestrů a hudebních skupin věnujících
se klasické andaluské hudbě, které pravidelně
vystupují na večírcích a slavnostech a předávají
tak svůj repertoár novým generacím. |
|
| Některé
prestižní hudební skupiny se prosadily i za hranicemi Alžírska:
El Mosilia, El Fachardžia, Nasim-El-Andalouss… |
|
| Nejslavnějšími
interprety tohoto umění jsou dnes: Nuri El Kuffi, Naserdin
Šaulí, Bahídža Rahal… |
|
|
|
| 2 |
Hudba
Šábi (lidová) |
|
|
| Tento
hudební žánr odvozený od klasické andaluské hudby, jenž se
zrodil ve starém městě Alžíru (Kasba) ve dvacátých
letech minulého století, se vyznačuje specifickými rytmy a
poetickými texty v nářečové arabštině. |
|
| Nesporným
mistrem tohoto žánru je publlikem obdivovaný El Hadž M’Hamed
El Anka… Vznešenost hudby šábi vynikne i v podání dalších
interpretů: Hadž M’rizek, Budžemá El Ankiss, Guerruabi,
Dahmane El Harraši… |
|
| Žánr
šábi opěvuje legendy, odboj, exil, významné události v
životě společnosti… |
|
| Řada
orchestrů pravidelně vystupuje s hudbou šábi na různých
kulturních akcích i na rodinných večírcích. |
|
| V
poslední době se někteří umělci nové
generace pokusili tuto hudbu oživit: Kamel Mesaudi, Murad Džaafri…
Jiní se zase po vzoru Redy Dumaze pouštějí do dobrodružství
s uplatněním moderních západních rytmů v hudbě
šábi… |
|
|
|
| 3 |
Folklórní
hudba |
|
| Je
tak pestrá, jak rozmanité jsou styly a žánry, jež se
dochovaly v různých oblastech Alžírska. |
|
| |
Beduínská
hudba: |
|
|
| Jejím
chakteristickým rysem je zpívaná poezie, umění kočovných
pastýřů, které spočívá v přednesu dlouhé
básně (kasida) s jediným rýmem za jednotvárného
doprovodu rákosové flétny. Témata jsou náboženská, epická
a milostná. Tomuto umění se věnovali mnozí interpreti:
Chelifi Ahmed, Rahab Tahar, Abdelhamid Ababsa se svou
nezapomenutelnou skladbou Hizia… |
|
|
Kabylská hudba:
|
toto specifické umění z oblasti Kabylska se vyznačuje
pestrými originálními rytmy: |
| Kabylská hudba je prostředkem tisícileté ústní tradice,
jímž se staré pověsti a verše předávaly z generace
na generaci. Její tematický záběr je obrovský: exil,
vztah k rodné půdě, láska, revoluce… Tento druh
hudby se prosadil i v zahraničí díky jejím nejvýznačnějším
představitelům: Sliman Azem, Kamel Hamadi, Šerif
Cheddam, Ait Menguellat, Idir, Massa Buchafa… |
|
|
|
Hudba
šauía: |
|
| Jde
o směs beduínské hudby hrané více nástroji s podmanivým
rytmem svádějícím k tanci. Průkopníkem tohoto žánru
je Aissa El Džermuni, jenž má své pokračovatele ve zpěvácích
nové generace: Kaču, Huria Aiši… |
|
|
|
| 4 |
Moderní
hudba |
|
|
RAI:
|
|
| Hudební žánr z oranského jihu se svým způsobem vrací k
dávnému hudebnímu dědictví. Jeho průkopníky jsou Šajch
Hamada et Šajcha Remiti.Stará hudba rai za doprovodu tradičních nástrojů,
zejména rákosové flétny, opěvuje náboženské ctnosti místních
světců. Rozvíjí se v sedmdesátých letech minulého
století a postupně se obohacuje i o moderní elektrickou
instrumentaci díky použití syntezátoru a elektrických bicích.
Je ovlivněna západním rockem, reggae či funkem… Za
tento rozvoj vděčí mladým zpěvákům rai nové
generace, která nastupuje v osmdesátých letech a jejímiž
hlavními představiteli jsou: Chálid, Mami, Zahuania a
skupina Raina Rai.Hudba
rai vyjadřuje nové touhy mladých lidí dožadujících se
svobody a spravedlnosti. Překračuje hranice Alžírska a
stává se mezinárodním jevem. Vznikají nové skupiny, které přicházejí
s moderní a originální instrumentací. |
|
|
Rapová hudba : |
|
| V
Alžírsku působí velké množství rapových skupin. Jen v
hlavním městě je jich víc než 200. Mezi průkopníky
tohoto hudebního žánru patří: Hamma Boys, Intik et MBS. |
| Jedním
ze specifických rysů alžírského rapu, který vznikl v
devadesátých letech, je spojení klasického rapu se zvukem
hudby rai a s tradičními nástroji hudby šábi. |
| Tento
ze své podstaty protestní a kritický žánr pranýřuje
nezaměstnanost, zločinnost, užívání drog a sociální
nerovnosti. |