Bylo by bláhové pokoušet se vyčíslit historické skutečnosti uložené v alžírském kameni, neboť v Alžírsku neexistuje místo, které by v určité chvíli nebylo spojeno s dějinými událostmi, jejichž svědectví dodnes uchovává.

Více než 300 staveb a sídel vztahujících se k těmto událostem je dnes památkově chráněno. Nejvýznamnější z nich jsou:

   ALŽÍR

D A R     A Z I Z A (Azizin dům)

Typicky alžírský dům (velkolepá stavba s nádherným mramorem vydlážděným dvorem a s vodotryskem). Tento palác s přilehlou zahradou (džanina) sloužil jako rezidence pro významné návštěvníky Alžíru.

MEŠITA KEČAUA

Mešita Kečaua, později sto třicet let katadrála sv. Filipa a znovu mešita Kečaua, takový je osud tohoto chrámu, kam se lidé chodí modlit už téměř čtyři století.

DAR HASAN PAŠA (Dům Hasana Paši)

Palác maurského umění postavený v roce 1791 alžírským panovníkem Hasanem (1791-1797) byl později po roce 1839 znehodnocen moderními úpravami.

HAMMAM SIDNA

Lázně panovníků z 16. století jsou nejstaršími lázněmi, které dodnes slouží svému účelu.

DAR MUSTAFA (Mustafův dům)

Tento palác, který dal panovník Mustafa Paša postavit pro svou rodinu v roce 1797, se rozkládá na ploše 709 m2 pokryté více než 500 tisíci vzácných fajánsových dlaždic.

DAR CHEDAUDŽ (Chedaudžin dům)

Bývalý palác Ahmeda Rajse z roku 1572 přešel v 18. století do vlastnictví jedné z dcer panovníka Hasana Paši. V paláci se dnes nachází Národní muzeum lidového umění.

DAR AHMED (Ahmedův dům)

Další z překrásných architektonických děl ze začátku 19. století bylo pravděpodobně součástí zahrady (džanina).

MEŠITA BIČIN

Mešita byla postavena v roce 1622 korzárem italského původu Picciniem, který se stal admirálem alžírské flotily.

DŽAMAA DŽADID (Nová mešita)

Mešita z roku 1660 byla údajně postavena rybářským cechem Bahára. Památka je ceněna pro svůj zvláštní styl.

DŽAMAA EL KEBIR 

Velká mešita vybudovaná Almoravidy na konci 11. století. Je to nejvýznamnější mešita ve městě.

BIDŽÁJA

ŘÍMSKÉ RUINY

Pozůstatky hradeb, velké vodní nádrže, antické hroby a hrobky.

BAB EL BAHR

Mořská brána představuje jedinou dochovanou památku hammaditského umění. Původní palác zcela zmizel.

KASBAH

Svědectví z doby Almohadů.

PEVNOST MÚSA

Stavba z 16. století, zvaná též Barralova pevnost, vyjímající se na panoramatu zálivu je dílem Pedra z Navarry. 

OPIČÍ VRCH

V nadmořské výšce 430 metrů se zde nabízí nádherný výhled na krajinu.

GURÁJSKÁ PEVNOST

Malebné a úchvatné sídlo ležící 660 metrů nad hladinou moře se vypíná nad panoramatem obou Kabylií a Džurdžury.

STIF

DŽAMILA – CUICUL

Džamila vybudovaná císařem Nervem na místě bývalého numidského Cuiculu byla nesporně prvním lidským osídlením na úpatí hor masivu Ferdžiua severovýchodně od Stifu. Strohý a ideální půdorys města převzatý z Timgadu je nejspíš dílem některého z ženijních důstojníků 3. legie císaře Trajána.

 

ANNÁBA

RUINY MĚSTA HIPPONU

Bývalé fénické obchodní zastupitelství založené v 11. století před Kristem se později stalo prosperujícím numidským městem, spojencem Kartága až do jeho pádu ve třetím století před Kristem. Masinisův otec Gaja z Hipponu udělal jedno z hlavních měst svého království.

Po Jugurtově porážce bylo numidské město Hippon připojeno k římské provincii Africa Nova. Bylo rovněž biskupským sídlem svatého Augustina.

Bazilika postavená na konci 19. století (1881-1900) je replikou kartáginské katedrály. Na její stavbu byl použit mramor z Filfílie, Gelmy a Chemtonu, onyx z Ajn Smary a růžová žula z Edughu.

GELMA

STOPY ANTICKÉ CIVILIZACE

Lázně, vodní nádrže a především římské divadlo rekonstruované na základech antického divadla. Na jevišti jsou o zeď opřeny mohutné sochy Aeskulapa a Neptuna.

SÚK-AHRÁS

Staré numidské město Madauros vzniklo z původní římské osady koncem prvního století. Proslavilo se svými školami. Studoval zde i svatý Augustin.

Jsou zde k vidění významná archeologická naleziště: římské ruiny, mauzolea, divadlo, lázně, křesťanská bazilika a byzantská pevnost.

        BATNA

T I M G A D

Z Batny do Timgadu, někdejšího Thamugadi, je necelých čtyřicet kilometrů. Město rozkládající se na severním svahu pohoří Aures v nadmořské výšce 1072 metrů, se rozvinulo zejména za císaře Trajána po roce 1000 našeho letopočtu. Leží na římské cestě spojující Lambéz s městy Maskula a Thevest.

Město zničené horaly počátkem 6. století a později obnovené Byzantinci bylo opětovně zničeno během arabských výbojů.

Timgad je ojedinělý svým obdivuhodným kulturním bohatstvím. V době mezi prvním a třetím století mělo město své stavitele, dekoratéry a mistry mozaiky, numidské tvůrce, kteří k římskému umění přistupovali originálním způsobem.

Timgad nabízí:

o       Cardo Nord: dlážděnou silnici lemovanou sloupy vedoucí k hlavnímu vchodu Fóra.

o       Knihovnu, Decumanus maximus: příčnou silnici, jež protíná Cardo na konci Fóra.

o       Fórum, Jižní lázně, divadlo, byzantskou pevnost, Kapitol, Sertiovo tržiště a Trajánův vítězný oblouk postavený ve druhém století.

         M'ZAB

Pět měst M’zabu vystavěných ve tvaru barevné pyramidy je dílem vynalézavosti a vytrvalosti Ibaditů, jimž se podařilo vytvořit obdivuhodný architektonický soubor, který budí zájem architektů z celého světa.

Každé z těchto měst je obklopeno pohřebištěm ozvláštněným podivuhodnými památkami.

Pamětihodnosti Ghardáje

Hlavní město M’zabu Ghardája bylo postaveno v 11. století. Podle legendy je založil Sidi Bu Gdemma. Je známo svou velkou mešitou s minaretem súdánského typu v podobě pevnosti. Do mešity, jejíž interiér se vyznačuje velebnou prostotou, se vstupuje přes nádvoří s podloubím.

T O U G G O U R T

Je nejvýznamnějším městem v povodí řeky R’hir pocházejícím z doby dynastie tuggourtských králů Uled Džillal. Jsou zde dochované hroby, kamenné pomníky uložené v hrobce zakryté skvostnou kupolí.

Obzvlášť malebná je čtvrť Ksar se svými uličkami. Jedinečné panoráma města a palmových hájů se návštěvníkům otevírá z vrcholku minaretu mešity.

L E    S O U F

Oblast Súf, jedna z nejmalebnějších krajin na jihu země, se rozkládá mezi řekou R’hir a tuniským jihem uprostřed písečných dun (Velký východní Erg) představujících opravdové písečné moře.

 

   VELKÝ ZÁPADNÍ ERG

Antická silnice vedoucí do Súdánu, křižovatka středomořské a africké civilizace, procházející oázemi mezi Bišárem a Adrárem: Taghit, Bini – Abbés, Timimun... Velký západní Erg protíná údolí řeky Saura.

T A G H I T

Taghit ležící asi devadesát kilometrů na jih od Bišáru je jednou z nejkrásnějších saharských oáz. Je to místo překypující zelení na okraji Velkého západního Ergu.

Před tisíciletími bylo toto místo střediskem vrcholné neolitické civilizace. Opracované pazourky, které se v této oblasti hojně vyskytují, jsou dokladem jejího hustého osídlení v prehistorických dobách. Je tu možné obdivovat rovněž jeskynní malby živočichů, kteří zde kdysi žili.

B E N I  -  A B B E S

Stejně jako Taghit i Bini-Abbés byl kdysi osídlen paleolitickými a neolitickými civilizacemi. Současná podoba oázy pochází pravděpodobně z 11. století.

Místní saharské muzeum shromažďuje významné sbírky: kameny a zkameněliny, prehistorické předměty, zejména z neolitických nalezišť v Hedded Baba Hatda a Mahrumě a výrobky saharských lidových umělců. Je zde i zootechnická galerie.

K muzeu přiléhá malá zoologická zahrada s nejtypičtější pouštní faunou: hadi, hlodavci, šelmy, hmyz, draví ptáci...

O kus dál se v prohlubni nachází poustevna, kterou si postavil otec Foucauld na začátku minulého století. On sám zde žil čtyři roky, než se později usadil definitivně v Hoggaru.

GURÁRA

Oblast Guráry zahrnuje saharské oázy na jihu Velkého západního Ergu, kde vítr ustavičně přeskupuje novější bílé a starší zlatavé duny.

Timimun zaujímá strategické postavení nad Gurárou. Město je díky svým palmovým hájům a opevněným vesnicím střediskem cestovního ruchu. Stojí na křídovém podkladu a od velkých dun je odděleno palmovníky a rybníkem (sabcha).

ÚDOLÍ TUAT A JEHO OÁZY

Údolí Tuat se rozkládá mezi náhorní rovinou Tadmajt na severovýchodě a Ergem Češ na jihozápadě. Cestou mezi jednotlivými oázami se člověk před nekonečným prostorem, kde bujná vegetace oáz je jakoby pohlcena pískem, neubrání pocitům nesmírnosti, neznáma a připadá si jako v pohádce. Krajina má pro turisty obzvláštní půvab.

V Tamantitu, někdejším náboženském středisku oblasti Tuatu, se ve 13. a 14. století zastavovaly karavany putující mezi marockou Sidžilmasou a Mali. Jedna z místních model s beraní hlavou má svůj původ v numidském kultu.

 

   POHOŘÍ N’ADŽÁR A HOGGAR

Jedním z nejvyhledávanějších turistických míst v Alžírsku je takzvaný velký jih, jehož hory, náhorní plošiny, soutěsky a údolí návštěvníkům nabízejí pohled na krajinu nevídané krásy.

Návštěvníci si mohou vybrat mezi několika okružními cestami, které je zavedou do ohromujícího světa. Mohou třeba vystoupit na nejvyšší horu Ahaggaru Asekram, kde v nadmořské výšce téměř 3000 metrů narazí na Foucauldovu poustevnu. Asekram nabízí nejkrásnější pohled na západ Slunce. Je to úchvatné představení.

Idels, Tanifet, Adrian a Abalesam jsou místa, kde své stopy zanechala prehistorie: pozůstatky neolitických osídlení a tinhinanské hroby, které stojí za vidění.

Silnice z Tamanrasetu do Hirofoku je po celé délce více než 140 kilometrů lemovaná jezírky uprostřed hor bohatých na vegetaci a zvířenu: rododendrony, divokou mátu i jedlé parmy.

Velký jih představuje rovněž, a to především, nejobdivuhodnější archelogická naleziště na světě rozkládající se od výběžků Taffedestu až po náhorní plošiny pohoří N’Adžár.

Více než desetitisíciletá historie Sahary je zobrazena na kresbách a rytinách, které se tu nacházejí. Jsou zde lovecké i válečné výjevy, stejně jako obrazy každodenního života různých populací, jež kdysi obývaly zdejší končiny.

Nespočetná díla dávných předchůdců se občas dokonce překrývají a na prostoru až několika kilometrů zachycují buvoly, žirafy, voly, tanečníky v maskách, obrovská božstva, rohaté bohyně. Svým množstvím a růzností stylů a barev přeměnila velký jih v jednu velkou galerii výtvarného umění v přírodě.

Obě pohoří jsou součástí světového kulturního dědictví a jsou na seznamu chráněných památek UNESCO.