Archeologické objevy z počátku 20. století dokládají, že první lidé se v Alžírsku usadili dávno před čtvrtohorami, velmi pravděpodobně ještě koncem třetihor.

Prvním státním útvarem v Alžírsku byla antická středomořská velmoc Numidie. Největšího rozmachu dosáhla Numidie za vlády panovníků Galy, Gaje a především Masinisy, jenž sjednotil celou severní Afriku a vytvořil velké království, které sahalo od Tripolisu až k Tingitu. Masinisa vládl v letech 203-148 před Kristem.

Římský vliv v Africe zesílil zejména po pádu Kartága. Přes své politické a vojenské schopnosti Masinisův vnuk Jugurtha nedokázal zabránit porážce a následnému rozdělení království.

„Jugurtova válka“ opěvovaná Gaiem Sallustiem Crispem byla dlouhá a Římané v ní ztratili šest armád.

Vpád Vandalů do země po pádu římské říše urychlil její rozpad. Stoletá byzantská nadvláda k jejímu pozvednutí nestačila. Začala se utvářet nová numidská království, podobně jako tomu bylo na druhém břehu Středozemního moře. Nástup islámu v 7. století znamenal novou etapu ve vývoji země.

Islám hlásající novou spiritualitu přispívá ke vzniku další civilizace.

V 11. století sjednocují Maghreb západosaharští Almoravidé. O století později se severní Afrika za vlády Almohadů ocitá na vrcholu světové civilizace.

Příchod Turků v 16. století představuje začátek nové epochy, která vtiskne nový styl alžírskému urbanismu.

V polovině 19. století upadá země do područí francouzských kolonialistů. Obrovské množství původních budov je tehdy zbouráno a nahrazeno stavbami v západním stylu. Povstání alžírského lidu, které vypuklo 1. listopadu 1954, přivedlo zemi k nezávislosti 5. července 1962.

Alžírsko dnes nabízí souhrn urbanistických památek, které odrážejí civilizační prvky Středního východu, Afriky a Středozemí. Jeskynní malby, dolmeny, mauzolea berberských králů, římská města, arabská města, vzácné památky islámského umění, moderní architektura... Předci zemi zanechali kulturní dědictví, které dnes představuje z turistického hlediska nesmírné bohatství.